Neodůvodnitelná lítost
Vítejte na stránkách elektro-rockové kapely z Trutnova Nové CD s názvem "Systém" je dokončeno. Celé je k poslechu na bandzone. Zde je odkaz, přejeme příjemný poslech
http://bandzone.cz/neoduvodnitelnalitost
https://cs-cz.facebook.com/NeoduvodnitelnaLitost
A nějaké recenze na náš počin z 2012
NEODŮVODNITELNÁ LÍTOST – Systém
Vlastní náklad / 23:04
Trutnovská elektrorocková parta Neodůvodnitelná lítost působí na hudební scéně od roku 2002 a po nějakých demo ochutnávkách vlastní tvorby přicházejí s první oficiální nahrávkou Systém. Ta se svou stopáží a počtem skladeb šest řadí někam na pomezí mezi formáty EP a LP.
Přestože tedy kapela funguje již více jak deset let, její existenci registruji právě až s touto nahrávkou. Neznámá je tedy pro mě i samotná sestava, tedy až na nového kytaristu Libora Mazuru, který jinak drtí struny v thrashových Prokion. NL ovšem produkují muziku zcela odlišného ražení. Tvorba se rozprostírá někde na rozhraní elektronické hudby a říznějšího pop rocku. Možná více než samotná muzika, alespoň prozatím, bude dobrým poznávacím znamením zpěvačka Adéla Smolařová. Netuším tedy, ze kterých hudebních končin ji v roce 2009 zavál vítr do této formace, ale hned od začátku je slyšet, že jí zkušenosti rozhodně nechybějí. Její projev je nejen příjemný, ale především velice sebejistý, s podobným feelingem, jako má Anna K., a frázováním místy připomínajícím Vendu Bláhu (Divokej Bill). Nechybí jí ani určitá dávka klasické jazzrockové noblesnosti, jakou oplývají například Monika Načeva nebo Blanka Šrůmová. Dobrá výslovnost navíc dává na odiv zajímavé texty, kterým mnohdy nechybí ani pro mě tolik přitažlivý abstraktní charakter. Naprosto luxusní je v tomto směru skladba Svět. Ty slovní obraty, jinotaje, mluvnická pestrost, tady se autor opravdu vyřádil a notně popustil uzdu své fantazii. Další prvek, který by měl skupinu výrazněji odlišit od hudebně podobně smýšlejících spolků.
Co se týče samotné hudby, ta hraje v některých případech spíše roli kulisoidního doplňku. Přesto v úvodní Čas působí docela svěže a rytmicky ustáleně, takže si člověk občas i s chutí dupne do rytmu. Vzhledem k tomu, že na ploše celé nahrávky nenajdeme jediné kytarové sólo, je docela škoda, že elektronické prvky jsou mnohdy zazděny za hutnější kytarovou hradbou. Někdy se opakující elektro motivy, navíc se stejným zvukovým rejstříkem, rovněž na zajímavosti nepřidávají. Jsou zde ovšem momenty, které jsou naopak velmi zajímavé. Třeba song Krabice, lehce se otírající o industriálnost Die Krupps a atmosféru Samael, to opravdu vůbec nevypadá špatně. Navíc všudypřítomné elektronické prvky se již tolik nesměle nekrčí někde v koutě. Podobně je na tom i závěrečná Kolikrát. V úvodu jsem měl sice pocit, že se rozjíždí Radio Ga Ga od Queen, ale pak se již ozve muzika přece jen bližší produkci NL. Objeví se i náznak kytarové vyhrávky, které by desce slušely i v mnohem věší míře. Zde dochází i na to zmiňované frázování, ne nepodobné Vendovi Bláhovi, a docela příjemná je i pozitivně laděná atmosféra.
Výborný zpěv a texty dominují celé nahrávce, muzika se pohybuje spíše na průměrné úrovni, ačkoliv netrpí neduhy, jakými jsou nesehranost, neladění nebo vyložená nezáživnost. Je ale cítit, že by to šlo posunout někam dál, jak naznačily právě zmiňované songy Krabice a Kolikrát. Určitě by to chtělo více využít potenciál dvou kytar, když už jsou v sestavě zastoupeny. Bohatší elektronický rejstřík by rovněž nebyl na škodu, zejména atmosféričtější klávesové plochy by muziku určitě posunuly na vyšší úroveň. Předpokládám, že v tomto případě šlo jen o to, aby nahrávka nebyla příliš přeplácaná, ale mám pocit, že by nějaké to experimentování a riziko kapela mohla s přehledem ustát. Uvidíme tedy příště, jaké trumfy vytáhnou ze svého elektro rukávu.
Jiří Olszar
